Synci

Úvod

Tato příručka vyrůstá nenápadně z pohybu synků ve Velké Bystřici. V žádném případě nemám v úmyslu přehlušovat jiné spisky, které o podobnou tématiku již projevily zájem. Chci jenom dokumentovat radostnou práci s těmi, kdo ještě i v tomto prostoru nesou v sobě, jak my říkáme, kus nebe – neporušený život čímkoliv, čím ve starším věku člověk ubírá na své aktivitě anebo optimismu. Považuji právě tento mužský materiál za Bohem vyvolený, aby byla jistota, že všechno to, co starší generace přetrpěly nebo v čem uspěly, že nebude přenecháno jenom náhodě, ale že mají ve všem následovníky. Jsou to ti synci, kteří uvědoměle přijímají už v jarních měsících svého života onen řád, který jsme si dobrovolně vyhlásili a který z lásky k Nejvyššímu Pánu chceme doopravdy zachovávat. Některé kapitoly patří doslova nejdříve rodičům a vychovatelům nebo knězi, kteří jsou prvními strůjci vnitřního života ve svěřencích. Oni musejí být především zainteresováni, aby přemýšleli o spáse své a z přebytku vnitřního nadšení dávali jistotu i těm, kdo jdou za nimi, že se nebudou v životě mýlit, budou-li je následovat.
Naše řehole je tvrdší, než je to obvyklé u mládeže, která je obklopuje. Jde o kázeň, kterou chceme ne vnucovat, ale doporučovat a nechat vyrůstat již od nejútlejšího věku. Žádné lehkovážné opomíjení důslednosti ať v jakémkoliv projevu života nemá mezi námi místo. Nebudu sypat žádná hesla ani rozpřádat nemožné teorie, které se neosvědčily a opakuji to se smutkem, že tolikrát zvláště ony nám svojí neosobní násilnou formou pomohly vyprázdnit nejdříve duši jednotlivých synků a později i kněžiště a snad celý chrám.