Přirozená výchova k vůdcovství

Slovo úvodem

V této práci vycházím ze stavu, jak jej pozorujeme v poslední době. (Všeobecný pohled na přítomné faktory je uveřejněn autorem traktátu: „Faktory růstu a deprivace mládeže v posledních padesáti letech.“ Léto 1993.
Řešení problémů je buď dáno řadou vyzkoušených receptů, zdůvodněno velkou praxí výzkumem mnoha případů, jednak je dán závěry, které nenechávají pochyb v dedukci ad absurdum.
Záměrně uvádím velkou řadu citátů z Písma, které dávám bezprostředně ke kapitolám, jako možnost prohlubování znalostí v této pro nás nutné sféře. Dávám je podle hesel, jejichž obsah považuji za důležitý i zjednodušující ve výchovné činnosti. Celý uvedený proces je nadnášen kladným vztahem k přírodě, kde se dá nejlépe dokazovat krása života v přítomnosti Boží.
Předpokladem kladného pohybu výchovných snah je nadprůměr vychovatele ať se jedná o laika nebo kněze, ať je prostředím působení rodina, škola nebo ulice. Celý systém je postaven na zdokonalování obojí zdatnosti.
Ilustrace jsou vzaty z posledních měsíců léta 93. Dokumentuji nutnou oddělenou výchovu dívek a hochů a to o to důtklivěji, protože zvláště v táborech nebo na kursech, kde je nutná blízkost, je větší možná labilnost v projevech.
Celkovým ovzduším musí být optimismus, ke kterému se probojovává každý zvláště mladý člověk přesným plněním správně rozděleného dne. Radost z nejmenších záležitostí i věcí, které těší kohokoliv z bratří. Vede jemně láskou, ale bez kompromisů, k osobnímu sebevědomí: člověka křesťana, vůdce.